Červenec 2012

Povídka z farmy - Kamarádi by si měli pomáhat

29. července 2012 v 18:58 | Rosalie |  Other stories
Zdravím :)

Mám tu další povídku, tentokrát jsem dala dohromady kluky z farmy (bože oni by byli tak krásnej pár =O =D).

Michal Páleník a Jirka Král :P

A věnování ? Baruškooo :3 Ta je jenom pro tebe :3 "SEX ON DA SENO" :'DD


Z pohledu vypravěče:

Když odjel hospodář...

Jirka právě horečně hledal almanach, když se k němu Michal nenápadně přitočil a chytil ho kolem pasu, tak jak to dělával vždycky. "Teď ne..hledám almanach." vymaní se Jirka z jeho objetí a po úzkém žebříku vyleze na seník.
"Ty nevíš kam jsi ho dal ? Kde jsi ho měl naposled ?" pochopí Michal vážnost situace a hodí po Jirkovi soucitný pohled.
"Vím kam jsem ho dal, nejsem idiot..když přijel hospodář, potřeboval jsem ho někam dát, tak jsem si ho dal do svých věcí. A hádej kdo jedinej mě u toho viděl ?"
"Svině." uleví si Michal a vyleze za Jirkou nahoru. "Hele, já naprosto chápu tvojí krizovou situaci, ale ..přece jen, když jsi teď v ohrožení, neměli bychom si to tu ještě trochu užít ?"
"Ale božínku.." zasměje se Jirka a pohladí Michala po hlavě. "Jenže já mám teď úplně jiný starosti." odkloní Jirka pohled a chystá se oedjít.
Michal si ho ale stáhne k sobě a s Jirkou v náručí klesne do čerstvě sklizeného sena. "A kde je naše Kamarádi by si měli pomáhat ?" zašeptá Michal a začne Jirku líbat na krku. "A já bych teď nějakou tu pomoc celkem potřeboval." dodá ještě a stočí pohled ke svému rozkroku.
"Vyděrači.." prohodí Jirka a přetočí se tak aby na Michala dosáhl a začne ho líbat.
Já věděl, že mě nenecháš ve štychu, pomyslí si Michal a Jirkovi polibky oplácí.
Po chvíli už jsou oba bez kalhot a jakéhokoli spodního prádla a Jirka už se pomalu přesunul k Michalovu problému.
Michal začne hlasitě vzdychat, ale když zaslechnou kroky, oba zpozorní a Michal se ztiší.
"Kluci?" ozve se zvenku.
"Ééé..tady jsme, přehazujeme seno. Milan říkal, že by se to mělo dělat každej den." pokusil se Jirka zachránit situaci a oběma se ulevilo, když zvenčí uslyšeli jen cosi o nicnedělání a to, jak se kroky zase vzdalují.
"To bylo o fous, co ?" zasmál se Michal a Jirka jen přikývl a opět se sklonil k Michalovu mužství.
"Aw!" zasténá Michal po chvíli a rychle se nadzvedne, aby měl Jirka lepší dosed.
O pár okamžiků později už oba hlasitě sténali a prohýbali se v zádech.
Když skončili, oba se oblékli a vydali se za ostatními farmáři.
Spolu se Šárkou potom odešli dojit ovce. Všichni tři se u toho moc nasmáli, protože měli problém nějakou vůbec chytit.

Na farmě se mezitím řešil problém s almanachem, který jim ještě předtím Jirka pečlivě vylíčil. "Kubíčku, tak máš ten almanach nebo ne ?" ptala se Libuška Jakuba už nejmíň po třetí.
"No nemám! A vůbec nevím proč mě pořád obviňujete!" bránil se Jakub.
O chvíli později se ale Jakub přiznal. "Dobře, tak já to teda veřejně přiznávám. Ten almanach jsem vzal já."
"To si děláš srandu." řekne maličko překvapeně Libuška.
"No nedělám. Prostě jsem ho schoval. Je schovanej, a schovanej taky zůstane. Je to součást mojí taktiky."
Jana na nic nečeká a okamžitě běží všechno vyprdelit Jirkovi.

Jirka není moc překvapený, ale oba jsou s Michalem na Jakuba pořádně naštvaní.
"Už s ním nepromluvím ani slovo. Je to rozmazlenej malej kluk." uleví si Jirka, přeleze ohradu a běží k jejich místečku. Tedy jeho, a Michalovu. Michal pochopí, a rozběhne se za Jirkou.
Na místo dorazí chvíli po něm, a vidí jak sklíčeně sedí opřený o strom, a po tváři mu stéká slza.
Když Jirka zpozoruje Michalovu přítomnost, ani se nesnaží slzy skrývat a natáhne k němu ruce.
Michal si mu sedne na klín a obejme ho.
Jirka si položí hlavu na Michalovo rameno. "Prý součást taktiky. Co je tohle kurva za taktiku ?!" vzlyká.
"Je to malej rozmazlenej spratek. Pěknej hajzl.." utěšuje ho Michal po svém.
"Jenže chápej, já mám teď oproti němu nulovou šanci. I když potom dostaneme každý svůj almanach, já se toho prostě nestihnu naučit tolik jako on. A navíc, on si může ještě leccos pamatovat z duelu s Davidem." svěří se mu Jirka se svými myšlenkami.
"Mm.." zamyslí se Michal a vzápětí se zatváří jako by dostal úžasný nápad. "Vezmeš si do duelu mě." oznámí mu potom.
"To nemůžu. Jsi kamarád! Co kdybych náhodou vyhrál?"
"Tak za prvé, když vyhraješ, určitě to nebude náhodou. A za druhé, já už jsem stejně celkem smířený s tím, že půjdu domů. A když vyhraju já, tak budeš aspoň vědět, že jsi prohrál fér. A krom toho, dokážeš si představit, jak tý malý sračce spadne držka, až zjistí, že sis vzal mě, a celá ta jeho taktika jde do kopru? Kamarádi by si měli pomáhat ne ?" usměje se a políbí ho na tvář.
Jirkovi nepřestávají téct slzy, ale tentokrát jsou to slzy dojetí. Natiskne se k Michalovi ještě víc a hladí ho po zádech.
"Ale ..to by znamenalo konec našeho pomáhání. A vydržíme to tu jeden bez druhého?" zavzlyká ještě a maličko se odtáhne, aby Michalovi viděl do očí.
Michal se jen smutně usměje, ale neřekne nic.
"Slib mi alespoň, že až to tu skončí, budeme se vídat."
"No jasněě..můžeme třeba zajít na pivo.." odpoví Michal.
"Na to jsem zrovna nemyslel.." mrkne na něj Jirka a trochu se zasměje.
"Nemáš náhodou přítelkyni ?" zeptá se Michal a nadzvedne obočí.
"No a ? Nebude mi zakazovat abych šel s kamarádem na pivo, neboj." usměje se Jirka a dlouze Michala políbí.
Chvíli tam ještě sedí v objetí, ale potom se zvednou a odejdou zpátky na farmu.

"Tak už se to k tobě taky doneslo?" zeptá se Jirky Jakub svým příšerně dotěrným hlasem a spokojeně se usmál.
Jirka se zhluboka nadechl a chystal se po Jakubovi vystartovat.
Michal ho na poslední chvíli chytil za ruku a táhl ho pryč. Ještě se na něj otočil a odsekl: "Můžeš už konečně zavřít tu svojí nevymáchanou hubu?! Ono by se ti taky mohlo stát, že přes ní brzo dostaneš!"
Jakubovi spadla čelist, a nasupeně odkráčel.

Asi dva týdny po skončení farmy...

Jirka je zrovna na cestě na rodinnou večeři, když mu zazvoní mobil.
Zajede ke kraji a zaloví v kapse. "Prosím, tady Král." Z druhé strany se nejdřív ozve smích, a poté hlas odpoví: "Ahoj, tady Michal. Nezašel bys třeba na pivo ?"
Jirkovi se rozzáří oči. "Jo..teda..jasně! Ty jsi ve městě?"
"Jo..stojím přéd..nějakou prádelnou."
"Aha..tak tam počkej, za pět minut jsem tam !" Jirka naprosto ztratí myšlenky na nudnou večeři s rodiči, otočí auto a rychle směřuje k dané prádelně.

"Ahoj !" skoro vykřikne, když Michala uvidí a skočí mu kolem krku. "Tolik jsem se těšil !"
Michal se usměje, a přátelsky ho políbí na tvář. "Tak..kam půjdeme ? Na to pivo.." zasměje se.
"Nooo, řekněme, že znám jeden bezva podnik." mrkne na Michala a šibalsky se usměje.

O pár minut později už Jirka otvírá dveře od jeho bytu a poslepu, a aniž by rozpojil jejich rty, vede Michala do obýváku...

Tak co ?

19. července 2012 v 22:11 | Rosalie |  Jiné páry..
Ahooj :)

Co říkáte na tuhle dvojici ?

Josie (Koblížc!) + Váci (Kyanid)


Slova nestačí :'D

18. července 2012 v 14:16 | Rosalie |  Prdičky naší babičky.
Nazdárek :)

V rámci mojí fejsbůčkové aktivity jsem narazila na jedno video, které bych ráda sdílela dál..


Né vážně, u toho se nejde nesmát :'D ..tedy pokud aspoň trochu znáte písničku v originále, nebo samotné ÓÓ velké Koblížky ;D

Jinak perfektní na zlepšení nálady ;) :D

Tak se mějte, a ohledně povídek..jednu už vám sem brzo hodím, ale nejdřív jí musím dopsat .. :D

Vaše Rosalie :3

Povídka - Volné kupé

17. července 2012 v 14:42 | Rosalie |  Jiné páry..
Ahojte :)

Tu máte dlooouho slibovanou, možná mírně úchylnější povídku, tentokrát pairing Honza Smola a Kuba Rýpar..jinak mám v plánu o nich psát ještě nějakou další, ale to je ještě v nedohlednu ;)


Ještě k té povídce..nápad mě tentokrát přepadl ve vlaku, jak může napovědět už název povídky takže..asi tak :DD

Tak přeju pěkné počteníčko a PROSÍM , napište mi taky občas nějakej komentář..třeba jakej máte na moje povídky názor atak..vážně mě to zajímá :)

Kuba:

Vyběhl jsem schody k mému nástupišti a pohotově zmáčkl tlačítko na dveřích. Vlak už se rozjížděl, když jsem si naskočil. Stihl jsem to na poslední chvíli.

Prodíral jsem se úzkou uličkou plnou lidí, ve snaze najít volné místo k sezení.
Došel jsem k jednomu kupé, ve kterém seděl jen jeden kluk, mohl být podobně starý jako já.
"Proč si k němu asi nikdo nesedne ?" problesklo mi hlavou a otevřel jsem dveře.
"Máš tu volno?" zeptal jsem se. "Což o to, místo by bylo. Ale budeš si ho muset zasloužit." Nechápal jsem, ale přesto jsem za sebou zavřel dveře a sedl si naproti němu.
Chvíli bylo ticho, ale potom mi to nedalo a žádal jsem vysvětlení. "Jak jsi to myslel ? Že si ho budu muset zasloužit ?" Změřil si mě a podvraťácky se usmál. Zvedl se a sedl si vedle mě.
Díval se mi do očí a maličko se naklonil. Přesně v ten moment jsem pochopil veškeré jeho úmysly.
Nijak jsem se tomu nebránil. Dlouze mě políbil, a poté mě s klidem začal svlékat.
Když už jsem byl bez trčika a on zápasil s mým páskem, vykroutil jsem se mu a zamířil ke dveřím.
"Už to vzdáváš?" ušklíbl se a chystal se vrátit na své původní místo.
"Je vidět, že mě ještě neznáš. Já od sexu totiž ze zásady neutíkám." ujistil jsem ho a zatáhl závěsy, jak jsem měl původně v plánu. On se mezitím pohodlně rozvalil na sedadle a pečlivě sledoval každý můj pohyb. Svůdně jsem se prohnul v zádech, a poté opět zamířil k němu.
Skočil jsem na něj tak, že jsem mu teď obkročmo seděl na klíně a třel se svým rozkrokem o ten jeho. Očividně se mu to líbilo. A možná právě to byl původ toho, že jsem se rozhodl ho maličko potrápit. Slezl jsem z něj, kousek jsem poodstoupil a začal si rukama přejíždět po polonahém těle. Po - ne zrovna malé - chvíli pustého osahávání jsem si začal rukama zajíždět pod boxerky a s pobavením sledoval, jak v něm roste napětí. A napětí nebylo to jediné co rostlo ;)
Pomalu jsem si rozepl pásek a sundal kalhoty. Přes boerky jsem si začal opatrně hrát s mojí chloubou. A že se opravdu MÁM čím chlubit. O pár okamžiků později už se poslední kousek oblečení, který mi ještě zbýval válel kdesi v rohu kupé.
On si mezitím stihl sundat tričko i kalhoty, a - též jen přes boxerky - si ho pomalu mnul.
'Chlapče ty se uděláš ještě než vůbec k něčemu dojde.' usmál jsem se vduchu.
Jeho prosebný, a zároveň zoufalý pohled mě donutil už konečně s něčím začít. Divoce jsem na něj skočil, vzal mu jeho zaměstnanou ruku, propletl naše prsty a druhou rukoou mu zajel pod boerky. "WAU !" vyjekl jsem překvapením. "Spokojenej?" zeptal se, očividně nijak překvapený mojí reakcí. "Spokojenej ?! Kdo by s tímhle mohl být nespokojenej ?!" zasmál jsem se a konečně mu sundal přebytečný kus látky, abych si onu obří věc mohl pořádně prohlédnout. Pořád s lehce vyjeveným výrazem jsem se k němu sklonil a začal mu ho mnout. Začal přerývaně vzdychat a prohýbat se v zádech. "No teda..do někoho s tak velkým ptákem bych řekl, že vydrží víc." zasmál jsem se. "Nepřestávej !" okřikl mě. S tímhle tónem zněl celkem zlověstně. Odpustil jsem si další poznámky a vzal ho do úst. Potěšilo mě, když po celkem krátké době hlasitě vykřikl a na jeho břiše se octlo poměrně slušné množství husté, nahořklé tekutiny."Jsem prostě dobrej.." usmál jsem se a pomalu jsem jazykem zamíříl k jeho "výsledku" a začal si s ním pohrávat.
Aniž by se snažil ten zázrak nějak setřít, chytil mě za boky a přitáhnul si mě k sobě. Postavil se a jazykem mi obkroužil rty a posouval se níž. Přej mi přeshrudník, břicho, přes boky a když se dostal až na místo určení, na nic nečekal, vzal mě do úst a začal sát. Sám jsem byl překvapený, za jak krátkou dobu jsem se udělal..
"Jsem prostě dobrej.." pochválil se a líbl mě na břicho. Postavil se a spojil naše rty. Chvíli jsme se líbali. "Máš..?" zeptal jsem se mezi polibky. "Já radši bez.." chytil mě za ruce a položil si je na ramena. "Chceš abych byl těhotnej ?!" vyhrkl jsem a vzápětí jsme se oba rozřehtali jak koně. "No a proč taky ne ?" pokračoval ve vtipkování a já se nepřestával smát. Po chvilce jsem ale zvážněl a vytáhl z kapsy u kalhot (které jsem ovšem musel nejdřív najít) lubrikant. "Tak mi dopřej aspoň tohle." usmál jsem se nevinně. "Fajn..ale já sám!" vytrhl mi tubičku z ruky a lehce do mě strčil aby mě otočil. Já se poslušně opřel o sedačku a jednu nohu si hodil nahoru. On si mezitím podřepl a nanesl si značné množství gelu na konečky prstů a začal mě promazávat. Když skončil, nanesl gel i na svůj penis a zasunul. "Maj gád!" vykřikl jsem. Slyšel jsem se jak se ušklíbl a začal přirážet. Hlasitě jsem vzdychal a zarýval nehty do sedadla. "Aw !" vykřikl jsem když mnou projela vlna slasti a zhroutil jsem se na sedačku. On už také zřejmě nebyl daleko od vrcholu, tudíž párkrát naposled přirazil, prohnul se v zádech a svalil se vedle mě. "Páni.." vydechl jsem a převalil se na záda. Otočil ke mě hlavu, usmál se a prohrábl mi vlasy.
Nepřítomně jsem se koukl ven z okna a překvapeně vyvalil oči. "Na příští zastávce vystupuju!" vyhrkl jsem splašeně a rychle se začal oblékat. Neřekl mi na to nic, jen si natáhl boxerky a z kalhot vytáhl cigaretu a zapálil si. Jen jsem s pozvednutým obočím pohlédl na cedulku "Zákaz kouření", ale dál jsem tomu nevěnoval pozornost.
Když vlak začal zpomalovat, popadl jsem svůj batoh a chystal se odejít. Mezi dveřmi jsem se ještě otočil a neodpustil si poslední pohled na jeho nádherné tělo. "Zase se někdy stav." řekl a potáhl z cigarety. Jen jsem se ušklíbl, zabouchl za sebou dveře a odpochodoval k výstupním dveřím.

"Ahoj !" pozdravil jsem Martina, který už na mě čekal s kytkou. Jakmile mě spatřil, skočil mi do náruče a políbil mě. "Jaká byla cesta?" zeptal se když už jsme ruku v ruce kráčeli nástupištěm směrem k východu. "Nic zvláštního.." zakroutil jsem hlavou a líbl ho na tvář.

Nápad

15. července 2012 v 22:10 | Rosalie |  Prdičky naší babičky.
Zdravíím :) resp. zdravím těch asi pět lidí, co sem občas zabloudí :D

A teď k podstatě tohohle článku..

Slyšeli jste někdy o dvou německých scene kids (dejme tomu) Max Amphetamine a Verena Schizophrenia ?

Napadlo mě totiž, že bych o nich napsala nějakou povídku :)

Co vy na to ?



Zdravíčko :)

14. července 2012 v 17:52 | Rosalie |  Prdičky naší babičky.
Ahoooj :)

Jen jsem Vám tak chtěla tak jakože oznámit, že by se tu co nejdřív měla objevit povídka "Volné kupé", kterou Vám slibuju už tak dlouho :D

Momentálně jsem u Leničky, která právě kuchtí něco k ..asi k večeři :D Máme to dneska nějaký posunutý :D (snídaly jsme oběd)

Zítra už jedu domů, kde SNAD budu mít konečně čas na přepsání té povídky ;)

A ještě něco..už za týden budu mít narozeninýýý :3 ..A k tomu, dneska jsem se jen tak nááhodou mrkla na distro, že jako zkontroluju jestli mám v košíku pořád všechno co jsem si přála k narozkám..a najednou koukám, ono mi to píše: "košík je prázdný" !!! Nevím jestli už to objednávali naši nebo co ..prostě to všechno zmizelo ! -_- Normálně bych sem takové píčoviny nedávala, ale přišla jsem na to před chvílí, a tak jsem z toho ještě celá nesvá :D

Love you, Rosalie :)