híí ^^

1. dubna 2013 v 10:14 | Rosalie |  Prdičky naší babičky.
A je to tady. Hellenka zase neplní sliby. Povídka bude, bude. Přísahám.
 

Milá Happy

30. března 2013 v 18:10 | Hell |  Prdičky naší babičky.
Já nevim. Jak sis asi všimla, s povídk(ama)ou si dávám lehce na čas, ale abys věděla, že na tebe myslím, věnuju ti, jako téměř jediný současný čtenářce, řekla bych, aspoň tenhle článek a vědomí, že povídku tu máš maximálně zítra, přísahám. Jsem vážně líná..
http://www.reactiongifs.com/wp-content/uploads/2012/03/I_give.gif

..netuším proč to sem píšu, asi že se mi líbil nadpis "Milá Happy".

Přednosta stanice

16. prosince 2012 v 10:57 | Rosalie |  Other stories
Ležel jsem tam, bezmocný.
Pražce mě tlačily do zad, provazy se mi nemilosrdně zařezávaly do kotníků a zápěstí.
Byl jsem zmatený, přesto jsem si však dokázal zachovat poker face.
Na co jsem čekal ? Až přijde...?

Odpovědí mi byly v dálce spatřená světla a důvěrně známý zvuk ..
 


Slohovka na olympiádu

27. listopadu 2012 v 17:14 | Hell |  Other stories
Tak. Čekala jsem na příležitost a ta se právě naskytla.
Dneska jsme měli ve škole zadanou slohovku na téma "Za tohle ti patří dík.". Chtěla bych se podělit, je to sice krátké, ale myslím, že to není zase tak špatné.

Byla jsem ještě malá. Bylo mi sotva pět, když oba moji rodiče tragicky zahynuli při autonehodě.
Ty jsi byla moje poslední naděje na záchranu před dětským domovem. Měla jsi svoje plány, ambice, rodinu. A přesto ses mě ujala. Vzala sis mě pod svou ochranu, chovala ses ke mě jako k vlastní. Tvoje děti mě brali jako sestru, ne jako osiřelé děcko, jako vzdálenou příbuznou.
Zajistila jsi mi všechny základní životní potřeby, mnohdy i spousty jiných. Brávala jsi mě do kina, na koupaliště, do knihovny. Moc dobře jsi znala mou lásku k hudbě. Každý rok na Vánoce jsem našla pod stromečkem nové cédéčko s oblíbenou hudbou.
Naučila jsi mě slastem i nástrahám života, pomáhala jsi mi v každém trápení, byla jsi mi matkou.
A za tohle ti patří dík.
A teď tu stojím nad tvým hrobem, roztřesenou rukou a se slzami v očích házím dopis v modré obálce na tvou rakev, zpola zasypanou černou hlínou a lituji, že jsem ti tohle všechno nestihla říct osobně.

No, I'm not.

26. listopadu 2012 v 21:02 | Rosalie (Hell) |  Prdičky naší babičky.
Ehm, takže..jsem tu ..možná, zase.
Jak začít ..naposledy jsem sem psala šestnáctýho srpence. Řekněme, že od té doby jsem prodělala jeden, možná několik myšlenkovejch posunů, z čehož vyplývá, že jsem teď prostě zase úplně jinde než jsem byla. Toť asi k mým duševním změnám ..

Dále..rozhodla jsem se tenhle blog rozšířit o moje duchaplný pindy, terý už mě zkrátka nebaví psát na tu modrou vymoženost hrdě nesoucí název facebook. Takže se tu občas objeví nějaký ten článek o jedné větě, nebo tak. A komu se to nelíbí, ať mi cecky políbí.
Samozřejmě na povídky jsem úplně nezanevřela. Pořád píšu, jen jsem teď měla dlouhou pauzu, ale pomalu se do toho zase dostávám. Není to teď úlně nejjednodušší..

No, to by k mému mystickému návratu bylo asi vše, uvidím jak se bude vyvíjet situace a jak sem budu něco házet ..

Jo, a podepisovat se budu Hell.

Frikey - Fastfood love - 1.část

16. srpna 2012 v 10:56 | Rosalie und Slečna Pettie |  Jiné páry..
Ahoj :) Dvojici Frikey asi znáte ne ? Ještě jsem jí sice nepsala, ale patří k těm známějším :D
Jinak je to Mikey Way a Frak Iero z MCR ;) :D
Budu vám to sem dávat na části, vždycky když se s Péťulkou pokusíme něco sesmolit ;) :D :)

Takže ..enjoy :)

Mikey : ---budík---

Otráveně jsem na nočním stolku nahmatal onu příšerně řinčící věc, a pokusil se ji umlčet. Poté co se mi to podařilo, přehodil jsem nohy na zem a prohrábl si vlasy. Se zívnutím jsem vstal, a zamířil do Gerardova pokoje. Chtěl jsem ho vzbudit, a připomenout mu, aby nezapomněl zajít na nákup, jenže tam nebyl. Zase. Vlastně už mě to ani nepřekvapuje. Osprchoval jsem se, oblékl, a vyrazil do nedalekého fastfoodu na snídani.

Frank: Vzbudilo mě něco děsně chlupatýho a uštěkanýho. Podrbal jsem to něco za ušima a rozlepil oči. Na nočním stolku jsem nahmatal telefon a dal si ho co nejblíž k obličeji. 9:45. Uuh, když máknu, stihnu snídani v mekáči. S myšlenkama na lívance jsem vystartoval z postele. Natáhnul jsem na sebe ty nejužší džíny co mám, vytahaný tričko a ponožky, který nešly do páru. Utíkal jsem do obýváku pro peněženku, cestou jsem se málem přizabil o práh. S bolestným úpěním jsem se dopajdal ke vchodovým dvěřím a vyrazil jsem.

Mikey: Cestou se nedělo celkem nic zajímavýho, tedy až na to, že jsem potkal pár Gerardových "kamarádů", jak jim s nadšením říká, kteří na mě vychrlili spousty otázek, jako "Kde je Gerard?", "Přišel domů?", "Hele Mikey nechtěl by ses třeba taky někdy stavit ? Zachlastáme, dáme dávku, a bude nám fajn..". Na tom ale nic zajímavýho nebylo, dělali to každý den. Vždy jsem jen procedil mezi zuby "Nemám zájem.." a dál si jich nevšímal.
Otevřel jsem dveře od meka, vešel dovnitř, a nadechl se obvyklé směsi kuřecích nugetek, koly, a čehosi odporně sladkého. Jak já tenhle fastfood nenávidím. Přistoupil jsem k pultu, a objednal si "Mc snídani". Když jsem držel v ruce tác s mojí snídaní, rozhlédl jsem se po volném místě. Našel jsem jeden jediný stůl. Pro dva.

Frank: Celou cestu jsem běžel. Před mekáčem jsem se byl v 9:55. Yeah! stihnul sem to! .. Vešel jsem dovnitř a nasál vůni přepáleného tuku a masa/nemasa. Došel jsem k pultu a obědnal si lívance a kafe. Než mi to přinesli, rozhlídnul jsem se po volným místě. Bože v tuhle dobu maj bejt všichni v práci, a ne sedět ve fastfoodu. Jediný volný místo bylo u kluka přibližně v mejch letech. Měl brejle a tmavý vlasy. Popadnul jsem svoji pozdní snídani a vydal se k jeho stolu. "Ehm, čau .. můžu?" nahodil jsem roztomilej úcul, kterýmu prostě musí každej odolat.

Mikey: Zrovna když jsem měl plnou pusu 'čehosi z pánve', přišel ke mě nějaký kluk, a chtěl si ke mě sednout. Okamžitě jsem podlehl jeho extrémně roztomilýmu úsměvu, a pokynul mu hlavou, aby si sedl. Ještě jsem u toho žbleptl něco jako "Jasně..", jenže mi při tom z pusy vypadl kousek lívance, přímo do čaje. Myslím, že to nebyl zrovna nejkrásnější pohled, ale co.

Frank: Kecnul jsem si naproti němu. Uvítal mě lívancem v čaji. Zadržoval jsem smích. Začal jsem tam uždibovat ty lívance. "miuu fnídaně f mekáši" .. Prohodil jsem s plnou pusou někam směrem k tomu klukovi, co mu padá jídlo z pusy. Spolkl jsem sousto a natáhnul k němu ruku. "Jsem Frank."

Mikey: Musel jsem se usmát nad jeho ..projevem. Etiketa u stolu zřejmě nebude naše silná stránka. Podal mi ruku a představil se. Otřel jsem si špinavou ruku od marmelády do kalhot, a jeho ruku přijal. "Mikey." usmál jsem se na něj. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že mám nejspíš zuby dost zaneřáděný od marmelády.

Frank: "Ehm, máš tady nějaký svinstvo" .. Ukázala jsem prstem na svůj pravý koutek a dál si toho nevšímal. Napil jsem se kafe. "Ták, chodíš sem často?" Pozvednul jsem levé obočí.

Mikey: Nezaujatě jsem si otřel pusu do rukávu. "Většinou každej den. A ty ? Ještě jsem si tě tu nevšiml." Odstrčil jsem talíř s lívanci a letmo nahlédl do kelímku s čajem. A vyvrhnutým soustem. Kdyby tu neseděl, klidně bych to vyndal, a čaj vypil.

Frank: "Vážně?" nevěřícně jsem se na něj kouknul. "Já tady každý ráno prakticky bydlím." Usrknul jsem kafe a dojedl lívance. Opřel jsem si hlavu o ruce a sledoval Mika. Možná bych ani nemrkal, kdyby mě nezačali štípat oči.

Mikey: "Vážně jsem tě nikdy nezaregistroval. Ale já obvykle bývám při snídani myšlenkama naprosto jinde, takže..to bude tím." Pořád jsem očima rentgenoval kelímek s čajem. Přemýšlel jsem, jestli se mám zvednout a dojít si pro nový čaj, nebo chcípnout žízní. Nakonec jsem se zvedl ze židle, a beze slova zamířil k pultu.

Frank: "Možná to bude tím, že většinou chodím dřív." .. Bože on vůbec neopětuje oční kontakt. Pitomej kelímek. Ničitel nových přátelství. Hodil jsem na kelímek vražednej pohled. Potom mi zapípal mobil.

Mikey: Když jsem se vracel s kelímkem horkého čaje, na chvíli jsem se zastavil a kochal se pohledem na jeho..záda. Když tak nad tím přemýšlím, jaktože jsem si ho tu nikdy nevšiml ? Museli jsme se minout. Potom jsem si uvědomil, že tu stojím jako idiot a nepřítomně civím na kluka, kterýho znám deset minut. Vzpamatoval jsem se, a došel zpátky ke stolu. Sedl jsem si, opřel se a natáhl nohy. Pěčlivě jsem sledoval každý jeho pohyb.

Frank: Kouknul jsem na Mikeyho. "Musím do práce." Pousmál jsem se. "Tak zase zejtra? Ve stejnou dobu?" Ani jsem nečekal na odpověď, popadnul jsem tašku přes rameno, nechal jsem tác ležet na stole a letěl jsem do práce. Páni. Měl jsem mu aspoň nechat moje číslo.

Mikey: "Ahoj." zamával jsem za ním a pohled stočil na jeho tác. Ještě abych po něm uklízel ! Začal jsem přerovnávat věci z jeho tácu na můj, a chystal se ho odnést.
Když jsem vyšel ven, naproti na obrubníku seděl Gerard, opřený o nějaké auto. Rozběhl jsem se k němu. "Gee ? Gee ?! Sakra Gerarde prober se !" Když zamžoural, popadl jsem ho za ruku a postavil na nohy. "Mikey ? Kde to jsem ? A kde mám kurva postel?!" Nic jsem mu neřekl, a vedl jsem ho domů. Ještě, že to nemáme daleko. Bože, proč já ..


Povídka - Punkheads at the concert

13. srpna 2012 v 23:21 | Rosalie |  Other stories
Zdarečék :)

Lidi, co je s váma ?! Nikdo sem nechodí !! :D To jen tak na okraj, ale mám samozřejmě i důležitější kecy ;)

Mám tu jednu povídku, která pro mě svým způsobem moc znamená. Je totiž z koncertu, na který mám úžasný vzpomínky..Bože tohle stejně nikoho nezajímá :D

Je to o jednom klukovi, kterej mi na tom koncertě připadall hodně přitepleně, tak jsem si řekla, že o něm něco napíšu..a pak jsem zjistila, že má holku, a jsou spolu už přes rok :) :D
Jinak, povídka je NAPROSTO ÚPLNĚ TOTÁLNĚ vymyšlená. ;)

Tak už asi jen - Enjoy :)

Punkheads at the concert.

"Musíš na mě furt šahat kurva ?!" okřikl mě můj, značně vytočený, kamarád. Mrknul jsem na kluky, a myslím, že naprosto pochopili, co mám v úmyslu. "Tím ho doděláš." mrkne na mě Matěj.
To už jsem nic netušícího Marka chytil za týl, přitáhl si ho k sobě a dlouze ho políbil.
"Fuj !Bože ty seš homoděj až to není možný ! Kurva !" vyhrkl a nasupeně odkráčel.
"Přines mi pivo lásko!" zavolal jsem ještě za ním a hromadně jsem si s klukama plácl.
Všichni jsme se smáli, a tak jsme si ani nevšimli příchodu Patrika a Terezy.
"Čůs volové!" poplácal nás Patrika po zádech, Tereza jen beze slova stála v pozadí.
"Nazdáár.." usmál jsem se a posadil si Patrika na klín. Jako bych tušil, že se na nás vzápětí vysere, snažil jsem si ho aspoň na chvilku urvat jenom pro sebe.
"Dlouho jsme se neviděli." vyčetl jsem mu a dal mu ruce kolem pasu.
"Není čas.." Hm. Přesně vím kvůli komu, zamračil jsem se, avšak netroufl jsem si tu větu vyslovit nahlas. "Pojď se mnou aspoň na panáka.." sundal jsem ho ze sebe a taky se zvedl.
"Už teď ? Vždyť já ještě neměl ani pivoo.." protestoval.
"Nezájem.." popadl jsem ho za ruku a táhl ho ke stánku. V poslední chvíli jsem si všiml, že směrem k Tereze hodil omluvný pohled a usmál se. Jak já tu holku nesnáším.
"Hele vole.." prolomím chvíli ticha "..proč vlastně chodíš..s ní ?" hodil jsem hlavou k našemu stolu, aniž bych odtrhl pohled od něj. "Já myslel, že když jsi měl tehdy něco s Vaškem.."
"To bylo naprosto nezávazný !!" zrudne a začne mi horlivě vysvětlovat, že mezi nimi vlastně vůbec nic nebylo. Myslí si, že mu uvěřím ? Sám Vašek mi to vyprávěl. (Hned po tom, co se mi udělal do pusy.)
"Byli jsme..opilí ! A Vašek říkal něco v tom stylu, že se s ním rozešel kluk..nic to neznamenalo, fakt !" "V pohodě..nemusíš mi nic vysvětlovat. Já to chápu, jsi prostě čistě na holky." mrknul jsem na něj a poplácal ho po rameni.
SPS zrovna začínali hrát, když jsme s Patrikem zamířili k podiu, kde už kluci začínali pogovat.
Kousek před podiem se ode mě Patrik odpojil, chytil Terezu kolem pasu, políbil jí, a už zůstal tam. Jen jsem k ní hodil nenávistný pohled, popadl Pavla a vyrazil za klukama.
Po pár písničkách jsem si začal připadat maličko unavený, tak jsem si řekl, že si skočím pro pivo.
Cestou jsem si všiml týpka ve skotský sukni. Je fakt pěknej..stál by za hřích, pomyslel jsem si a začal ho po očku sledovat.
Potom už jsem se mezi kluky nevrátil. Seděl jsem u stolu a mával řasama na toho fešáka.
Podle té sukně jsem usoudil, že zřejmě patří k Benjaming band. (//Né, opravdu ?)
Tudíž už nemám moc času abych ho oslovil. Po chvilce váhání jsem popadl pivo, upravil si těžce opečovávané číro a vyrazil k němu.
"Ahój" řekl jsem jakoby nic a položil mu ruku kolem ramen. "Máš pěknou sukni.." vsadil jsem na jeho smysl pro humor. "Dík." zasmál se a chytil mě za ruku, ve které jsem stále svíral jeho rameno. "Ale popravdě..by mě spíš zajímalo co schováváš pod ní." sundal jsem z něj ruku a objal ho kolem pasu. Pomalu jsem rukou sjížděj níž, a níž.
Díval jsem se mu do očí, a přes tenkou látkku mu ho opatrně stiskl. Vyvalil oči, ale neuhnul.
Skousl jsem si ret. "Nepůjdem se projít ?" navrhl jsem nevinně, zatímco jsem mu po něm pomalu přejížděl rukou. "Nemůžu..za chvilku hrajem. Ale po koncertě počkej za podiem hm ?" sundal mi ruku z jeho zázraku a políbil mě na tvář. Poté s úsměvem odešel.
Chlapi z SPS ještě stihli odehrát Army song, na kterej jsem si ještě zapogoval s Patrikem, který se konečně odpoutal od Terezy a šel mezi nás.
Potom už na podium naklusal Olin se svojí partičkou, hrdě nesoucí název "Benjaming band".
Neušlo mi, že se na mě Lukáš (jak už jsem si za tu dobu stihl zjistit) pořád díval a občas mi poslal vzdušný polibek. Posledních pár písniček mi připadalo jako věčnost. Když Olin začal představovat kapelu, naposled jsem se na něj podíval a zamířil za podium.
Stál jsem tam s jednou nohou opřenou o plachtu a čekal. Přišel. Shodil na zem dudy a rychlím krokem šel ke mě. Chtivě si mě přitáhl k sobě a začal mě líbat. "Dravče." napadlo mě a vduchu jsem se tomu zasmál. Začal jsem mu rukama zajíždět pod sukni.
"Počkej.." odtáhl se. Podíval jsem se na něj s otazníky v očích. "..ještě přídavek." vlepil mi ještě jeden letmý polibek a odběhl pryč.
"Přece mě tu nemůžeš takhle nechat !" zavolal jsem ještě za ním a pohled stočil k bouli vyrýsované na mých kalhotách. Bože, za co !
Z jednoho přídavku byli nakonec tři, a já už vážně začal přemýšlet, že si to udělám sám a vyseru se na něj. Ale nakonec jsem tu myšlenku zavrhl. Po nekonečné třetí písničce se konečně vrátil, a já neměl ani možnost mu něco vyčíst. Okamžitě ze mě serval tričko, rozepl pásek, stáhl kalhoty ke kolenům, a začal se mi věnovat. Myslím, že byl ještě víc vzrušený než já. A to se taky odrazilo na výsledku.
Když jsem se udělal, na nic jsem nečekal, vyhrnul mu sukni, opřel ho o pařez a zasunul.
Nesral jsem se s tím, přirážel jsem čím dál rychleji, a on vzdychal stále hlasitěji.
Párkrát jsem naposledy přirazil, prohnul se v zádech a hlasitě vykřikl.
Otočil se ke mě a dlouze mě políbil. "To bylo ..skvělý." vydechl a otřel se svou tváří o mou.
Zapnu si kalhoty a sehnu se pro tričko. "Nic to neznamenalo..ok ?" ujistím ho.
Neřekl nic. "Hele, jsem zamilovaný do někoho jiného..šlo mi čistě o sex." dodal jsem a dopřál mu poslední letmý polibek. Usmál se. Z jeho očí jsem poznal, že to cítí stejně. Nic to pro něj neznamenalo. Úsměv jsem mu opětoval, a poté jsem spokojeně odešel.
Na cestě pro pivo jsem potkal Patrika. Nevypadal nijak šťastně. "Kámo, stalo se něco ?" zajímal jsem se. "Pohádali jsme se s Terezou. Řekla, že už mě nechce vidět. Rozešli jsme se."
Znáte ten pocit, když se vám najednou začne dařit všechno na co sáhnete ? Tak přesně takhle jsem se teď cítil. "Číro vzhůru brácho.." objal jsem ho a šibalsky se usmál. "Pojď..půjdeme se projít." položil jsem mu ruku kolem ramen a vedl ho pryč.
Cestou jsem ještě potkal Lukáše. Srazil jsem mu klobouk do tváře a věnoval mu jeden z mých významných pohledů. S úsěvem na mě mrkl a poplácal mě po zádech.
"Tak..a co jste si vlastně s Terezou udělali ?" ptám se Patrika soucitně a tisknu si ho k sobě ještě pevněji. Páni, tohle bude ještě zajímavý ..

Povídka z farmy - Kamarádi by si měli pomáhat

29. července 2012 v 18:58 | Rosalie |  Other stories
Zdravím :)

Mám tu další povídku, tentokrát jsem dala dohromady kluky z farmy (bože oni by byli tak krásnej pár =O =D).

Michal Páleník a Jirka Král :P

A věnování ? Baruškooo :3 Ta je jenom pro tebe :3 "SEX ON DA SENO" :'DD


Z pohledu vypravěče:

Když odjel hospodář...

Jirka právě horečně hledal almanach, když se k němu Michal nenápadně přitočil a chytil ho kolem pasu, tak jak to dělával vždycky. "Teď ne..hledám almanach." vymaní se Jirka z jeho objetí a po úzkém žebříku vyleze na seník.
"Ty nevíš kam jsi ho dal ? Kde jsi ho měl naposled ?" pochopí Michal vážnost situace a hodí po Jirkovi soucitný pohled.
"Vím kam jsem ho dal, nejsem idiot..když přijel hospodář, potřeboval jsem ho někam dát, tak jsem si ho dal do svých věcí. A hádej kdo jedinej mě u toho viděl ?"
"Svině." uleví si Michal a vyleze za Jirkou nahoru. "Hele, já naprosto chápu tvojí krizovou situaci, ale ..přece jen, když jsi teď v ohrožení, neměli bychom si to tu ještě trochu užít ?"
"Ale božínku.." zasměje se Jirka a pohladí Michala po hlavě. "Jenže já mám teď úplně jiný starosti." odkloní Jirka pohled a chystá se oedjít.
Michal si ho ale stáhne k sobě a s Jirkou v náručí klesne do čerstvě sklizeného sena. "A kde je naše Kamarádi by si měli pomáhat ?" zašeptá Michal a začne Jirku líbat na krku. "A já bych teď nějakou tu pomoc celkem potřeboval." dodá ještě a stočí pohled ke svému rozkroku.
"Vyděrači.." prohodí Jirka a přetočí se tak aby na Michala dosáhl a začne ho líbat.
Já věděl, že mě nenecháš ve štychu, pomyslí si Michal a Jirkovi polibky oplácí.
Po chvíli už jsou oba bez kalhot a jakéhokoli spodního prádla a Jirka už se pomalu přesunul k Michalovu problému.
Michal začne hlasitě vzdychat, ale když zaslechnou kroky, oba zpozorní a Michal se ztiší.
"Kluci?" ozve se zvenku.
"Ééé..tady jsme, přehazujeme seno. Milan říkal, že by se to mělo dělat každej den." pokusil se Jirka zachránit situaci a oběma se ulevilo, když zvenčí uslyšeli jen cosi o nicnedělání a to, jak se kroky zase vzdalují.
"To bylo o fous, co ?" zasmál se Michal a Jirka jen přikývl a opět se sklonil k Michalovu mužství.
"Aw!" zasténá Michal po chvíli a rychle se nadzvedne, aby měl Jirka lepší dosed.
O pár okamžiků později už oba hlasitě sténali a prohýbali se v zádech.
Když skončili, oba se oblékli a vydali se za ostatními farmáři.
Spolu se Šárkou potom odešli dojit ovce. Všichni tři se u toho moc nasmáli, protože měli problém nějakou vůbec chytit.

Na farmě se mezitím řešil problém s almanachem, který jim ještě předtím Jirka pečlivě vylíčil. "Kubíčku, tak máš ten almanach nebo ne ?" ptala se Libuška Jakuba už nejmíň po třetí.
"No nemám! A vůbec nevím proč mě pořád obviňujete!" bránil se Jakub.
O chvíli později se ale Jakub přiznal. "Dobře, tak já to teda veřejně přiznávám. Ten almanach jsem vzal já."
"To si děláš srandu." řekne maličko překvapeně Libuška.
"No nedělám. Prostě jsem ho schoval. Je schovanej, a schovanej taky zůstane. Je to součást mojí taktiky."
Jana na nic nečeká a okamžitě běží všechno vyprdelit Jirkovi.

Jirka není moc překvapený, ale oba jsou s Michalem na Jakuba pořádně naštvaní.
"Už s ním nepromluvím ani slovo. Je to rozmazlenej malej kluk." uleví si Jirka, přeleze ohradu a běží k jejich místečku. Tedy jeho, a Michalovu. Michal pochopí, a rozběhne se za Jirkou.
Na místo dorazí chvíli po něm, a vidí jak sklíčeně sedí opřený o strom, a po tváři mu stéká slza.
Když Jirka zpozoruje Michalovu přítomnost, ani se nesnaží slzy skrývat a natáhne k němu ruce.
Michal si mu sedne na klín a obejme ho.
Jirka si položí hlavu na Michalovo rameno. "Prý součást taktiky. Co je tohle kurva za taktiku ?!" vzlyká.
"Je to malej rozmazlenej spratek. Pěknej hajzl.." utěšuje ho Michal po svém.
"Jenže chápej, já mám teď oproti němu nulovou šanci. I když potom dostaneme každý svůj almanach, já se toho prostě nestihnu naučit tolik jako on. A navíc, on si může ještě leccos pamatovat z duelu s Davidem." svěří se mu Jirka se svými myšlenkami.
"Mm.." zamyslí se Michal a vzápětí se zatváří jako by dostal úžasný nápad. "Vezmeš si do duelu mě." oznámí mu potom.
"To nemůžu. Jsi kamarád! Co kdybych náhodou vyhrál?"
"Tak za prvé, když vyhraješ, určitě to nebude náhodou. A za druhé, já už jsem stejně celkem smířený s tím, že půjdu domů. A když vyhraju já, tak budeš aspoň vědět, že jsi prohrál fér. A krom toho, dokážeš si představit, jak tý malý sračce spadne držka, až zjistí, že sis vzal mě, a celá ta jeho taktika jde do kopru? Kamarádi by si měli pomáhat ne ?" usměje se a políbí ho na tvář.
Jirkovi nepřestávají téct slzy, ale tentokrát jsou to slzy dojetí. Natiskne se k Michalovi ještě víc a hladí ho po zádech.
"Ale ..to by znamenalo konec našeho pomáhání. A vydržíme to tu jeden bez druhého?" zavzlyká ještě a maličko se odtáhne, aby Michalovi viděl do očí.
Michal se jen smutně usměje, ale neřekne nic.
"Slib mi alespoň, že až to tu skončí, budeme se vídat."
"No jasněě..můžeme třeba zajít na pivo.." odpoví Michal.
"Na to jsem zrovna nemyslel.." mrkne na něj Jirka a trochu se zasměje.
"Nemáš náhodou přítelkyni ?" zeptá se Michal a nadzvedne obočí.
"No a ? Nebude mi zakazovat abych šel s kamarádem na pivo, neboj." usměje se Jirka a dlouze Michala políbí.
Chvíli tam ještě sedí v objetí, ale potom se zvednou a odejdou zpátky na farmu.

"Tak už se to k tobě taky doneslo?" zeptá se Jirky Jakub svým příšerně dotěrným hlasem a spokojeně se usmál.
Jirka se zhluboka nadechl a chystal se po Jakubovi vystartovat.
Michal ho na poslední chvíli chytil za ruku a táhl ho pryč. Ještě se na něj otočil a odsekl: "Můžeš už konečně zavřít tu svojí nevymáchanou hubu?! Ono by se ti taky mohlo stát, že přes ní brzo dostaneš!"
Jakubovi spadla čelist, a nasupeně odkráčel.

Asi dva týdny po skončení farmy...

Jirka je zrovna na cestě na rodinnou večeři, když mu zazvoní mobil.
Zajede ke kraji a zaloví v kapse. "Prosím, tady Král." Z druhé strany se nejdřív ozve smích, a poté hlas odpoví: "Ahoj, tady Michal. Nezašel bys třeba na pivo ?"
Jirkovi se rozzáří oči. "Jo..teda..jasně! Ty jsi ve městě?"
"Jo..stojím přéd..nějakou prádelnou."
"Aha..tak tam počkej, za pět minut jsem tam !" Jirka naprosto ztratí myšlenky na nudnou večeři s rodiči, otočí auto a rychle směřuje k dané prádelně.

"Ahoj !" skoro vykřikne, když Michala uvidí a skočí mu kolem krku. "Tolik jsem se těšil !"
Michal se usměje, a přátelsky ho políbí na tvář. "Tak..kam půjdeme ? Na to pivo.." zasměje se.
"Nooo, řekněme, že znám jeden bezva podnik." mrkne na Michala a šibalsky se usměje.

O pár minut později už Jirka otvírá dveře od jeho bytu a poslepu, a aniž by rozpojil jejich rty, vede Michala do obýváku...

Tak co ?

19. července 2012 v 22:11 | Rosalie |  Jiné páry..
Ahooj :)

Co říkáte na tuhle dvojici ?

Josie (Koblížc!) + Váci (Kyanid)


Slova nestačí :'D

18. července 2012 v 14:16 | Rosalie |  Prdičky naší babičky.
Nazdárek :)

V rámci mojí fejsbůčkové aktivity jsem narazila na jedno video, které bych ráda sdílela dál..


Né vážně, u toho se nejde nesmát :'D ..tedy pokud aspoň trochu znáte písničku v originále, nebo samotné ÓÓ velké Koblížky ;D

Jinak perfektní na zlepšení nálady ;) :D

Tak se mějte, a ohledně povídek..jednu už vám sem brzo hodím, ale nejdřív jí musím dopsat .. :D

Vaše Rosalie :3

Kam dál